Něco, co bylo ještě včera politicky zamrzlé, dnes vypadá rozmrzle: po boku tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdoğana prohlásil americký prezident Donald Trump, že Washington zruší sankce uvalené na Turecko podle zákona CAATSA a rozhodne o prodeji neviditelných stíhaček F-35, informuje agentura Reuters. Sankce byly trestem za to, že Turecko koupilo ruský protivzdušný systém S-400, připomíná list The Times of Israel.

Tentýž nákup, kvůli němuž bylo Turecko vyloučeno z programu F-35 a postiženo sankcemi, se tak nyní stává tím, co má být odpuštěno, aby se země mohla vrátit zpět. V této symetrii je celý příběh.

Proč jde o víc než o jednu položku v sankčním seznamu

Zákon CAATSA — americký předpis z roku 2017, který nařizuje sankce vůči těm, kdo významně obchodují s ruským zbrojním sektorem — dopadl na Turecko, spojence v NATO, v prosinci 2020. Bylo to poprvé, co norma zasáhla smluvního partnera. Její zrušení by uzavřelo pětiletý rozkol, který druhou největší armádu aliance vytlačil na diplomatický led. Trump obrat naznačil při přijetí Erdoğana v Bílém domě, popisuje agentura Anadolu, a prodej F-35 ponechal jako rozhodnutí, které teprve padne, nikoli jako hotovou věc, uvádí server Al-Monitor.

Nit celého příběhu: S-400 nikdy nezmizel

Právě u téhle části stojí za to zpomalit. Turecko bylo z programu F-35 vyřazeno v roce 2019 na základě konkrétního technického argumentu: ruský radarový a raketový systém S-400 nelze provozovat v jedné vzdušné síle spolu se západní neviditelnou stíhačkou, protože S-400 by mohl posloužit k odhalení charakteristické stopy F-35. Tato obava se nikdy nevyřešila tím, že by kdokoli upravil letoun — vyřešila se tím, že se obě techniky držely od sebe.

Hypotéza: návrat Turecka k F-35 bez veřejného vyúčtování osudu S-400 tuto námitku potichu odklízí. Ve prospěch hypotézy: zdroje sice zaznamenávají příslib zrušit sankce a zvážit prodej, žádný z nich však neuvádí jediný turecký ústupek ohledně samotného S-400. Proti hypotéze: Trump zatím řekl pouze to, že o F-35 rozhodne, nikoli že prodej schválil, upozorňuje Reuters — což ponechává prostor vyřešit otázku radaru dřív, než bude jakákoli stíhačka dodána. Klíčovým faktem, který je třeba sledovat, je to, co se dál stane s bateriemi S-400, a zdroje o tom neříkají nic určitého.

Proč na tom záleží: Nejde o vnitropolitickou úpravu, ale o přeskupení sil za hranicemi. Ankara leží u Černého moře i na hranici se Sýrií a kontroluje turecké úžiny; její návrat pod deštník F-35 mění obraz odstrašení na jihovýchodním křídle NATO i ve vzdušném prostoru kolem Ruska. Pokud však S-400 zůstane ve službě, aliance by přijímala člena, který provozuje ruskou i americkou frontovou techniku zároveň — precedens, kterého si všimne každý budoucí kupec.

Poctivé výhrady

  • Jde o deklarovaný záměr, nikoli o podepsaný dokument. Reuters i Al-Monitor shodně popisují F-35 jako rozhodnutí, které Trump teprve učiní, nikoli jako učiněné.
  • Zdroje neuvádějí žádný časový plán, žádnou částku ani žádný detail o tom, co — pokud vůbec něco — Turecko za protihodnotu poskytne.
  • CAATSA je zákon. Jak daleko může prezident jeho sankce prominout nebo zvrátit a zda se ozve Kongres, dostupné zpravodajství neřeší a zůstává to otevřenou otázkou.

Co sledovat dál

  1. Jakýkoli signál ohledně S-400 — odstavení, předání, nebo další provoz. Právě tento jediný údaj napoví, zda jde o skutečné bezpečnostní řešení, nebo o diplomatické zamaskování problému.
  2. Zda bude uvolnění sankcí formalizováno písemně a jak Kongres zareaguje na zrušení sankcí podle CAATSA vůči smluvnímu spojenci.
  3. Jak to čte Moskva: kupec S-400, který je znovu vítán do západního programu neviditelných letounů, je příběh, jejž bude Kreml chtít vyprávět svým dalším zákazníkům.

Pokud to celé dopadne hladce, jde o zacelený rozkol a o spojence přivedeného zpět z chladu — o institucionální opravu, kterou je těžké dotáhnout. Zda se přitom potichu normalizuje i provoz ruské protivzdušné obrany uvnitř NATO, bude to, co nakonec ukáže, jakou cenu tento obchod ve skutečnosti měl.