Dvaatřicet lídrů NATO se dnes sešlo v Ankaře na summitu, který začíná s nepříjemnou otázkou visící ve vzduchu: jak pevná je angažovanost Spojených států vůči alianci, jíž jsou už 77 let kotvou? Prezident Trump se má setkat s protějšky včetně ukrajinského Volodymyra Zelenského a přichází uprostřed toho, co NPR nazývá probíhající nátlakovou kampaň ohledně výdajů. NBC News shrnuje setkání bez okolků: Trump usedá k jednacímu stolu se spojenci, přičemž jeho závazek vůči alianci je zpochybňován.

Podle živého zpravodajství Al Jazeery figurují na programu jednání dva hlavní body: obranné výdaje a podpora vojenských potřeb Ukrajiny. The Guardian ovšem uvádí, že se setkání koná v napjaté chvíli, v návaznosti na neshody mezi USA a jejich partnery ohledně Íránu a Grónska — dvou témat, která spolu mají pramálo společného, snad kromě toho, že obě stavějí Washington do sporu se spojenci pod jednou střechou.

Závazek 5 %, který neříká, která válka má přednost

Aliance se už dohodla na zvýšení laťky výdajů na 5 % HDP. Problém je, jak argumentuje Forbes, že větší číslo samo o sobě neřeší tu těžší otázku: NATO stále nedokáže říct, která válka má přednost. Peníze kupují schopnosti; nevyřeší však stanovení priorit mezi jednotlivými bojišti, a právě v této mezeře se prověřuje jednota spojenců.

To je strategická zápletka skrytá pod titulkem o výdajích. The New York Times ji staví jako otevřenou otázku další kapitoly NATO: zda může Evropa hrát vedoucí roli. Zpochybněný americký závazek a Evropa vyzývaná, aby zvýšila své úsilí, jsou dvě strany téže mince — summit je vlastně živým vyjednáváním o tom, kdo alianci ponese do budoucna.

Ukrajina a ruský narativ

Přítomnost Zelenského drží vojenské potřeby Ukrajiny v centru jednání. Moskva mezitím pěstuje vlastní vyprávění: Al Jazeera uvádí, že i když Rusko čelí neúspěchům na frontě a tlakům doma, stoupenci prezidenta Putina otevřeně vytrubují „válku s NATO“ a hanobí západní spojence Kyjeva.

Hypotéza: kremelský narativ o „válce s NATO“ míří spíše na zlomové linie summitu než na bojiště — na tytéž transatlantické pochybnosti, které se Ankara snaží zamaskovat. Pro tuto úvahu hovoří, že rétorika se objevuje právě uprostřed ruských ztrát, jak uvádí Al Jazeera, kdy je sjednocující vnější hrozba doma užitečná, a přichází ve chvíli, kdy NATO debatuje o soudržnosti. Proti hovoří, že zdroje časování na summit přímo neváží, takže jakákoli koordinace je odvození, nikoli prokázaný fakt — berte to jako interpretaci, ne jako doložený záměr.

Proč na tom záleží: Ankara není jen o procentech. Pokud spojenci odjedou bez stanovení priorit či bez ukotvení amerického závazku, hrozí, že závazek 5 % bude číslem bez plánu — a Evropa je v přímém přenosu tázána, zda dokáže vést, pokud Washington ustoupí do pozadí. Přeshraniční sázky sahají od ukrajinské fronty přes Grónsko až po Perský záliv.

Poctivé výhrady

  • Výsledky jsou stále otevřené: k okamžiku zahájení summitu zdroje popisují program jednání a nátlak, nikoli konečná rozhodnutí.
  • Trumpovo setkání se Zelenským je naplánováno, ale jeho obsah ohledně podpory Ukrajiny zatím není znám.
  • Napětí kolem Íránu a Grónska je uváděno jako pozadí; jeho konkrétní dopad na výstupy summitu není ve zdrojovém materiálu doložen.

Co sledovat dál

  1. Zda se závěrečné komuniké posune od titulku o 5 % k jakémukoli skutečnému stanovení priorit mezi bojišti — ona mezera podle Forbesu.
  2. Konkrétní závazky k vojenským potřebám Ukrajiny vzešlé ze setkání Trumpa se Zelenským.
  3. Jakýkoli signál — ve slovech či v řeči těla lídrů — který pochybnosti o americkém závazku rozptýlí, nebo prohloubí.
  4. Jak dalece bude Evropa vyzvána — či souhlasí — nést břemeno, ona otevřená otázka podle NYT.